Anarchistické povstání v Brazílii v roce 1918


Před 84 lety městem Rio de Janiero otřásla série událostí, jejichž kulminace byla jednou z nejvážnějších epizod v historii brazilského dělnického hnutí: vypukla stávka jejímž cílem bylo zničení oligarchické republikánské vlády a její nahrazení Dělnickou a vojenskou Radou.


Od roku 1917 se třídně uvědomělí brazilští dělníci, pocházející zejména z Rio de Janiera a Sao Paula, začali organizovat bleskovou rychlostí. V červenci tohoto roku Sao Paulo zažilo chvíli váhání po generální stávce, která byla odpovědí na policejní vraždu mladého ševce. Na čtyři dny se město proměnilo v bitevní pole s nespočetným množstvím potyček mezi masami a bezpečnostními silami. V Rio de Janieru, které se stalo hlavním městem těchto událostí, milicionáři z FORJ (Federacao Operaria do Rio de Janiero) organizovali kampaně proti vysokým životním nákladům a od května se tam odehrálo, i přes policejní zákazy, kolem 50 shromáždění. Souběžně s tímto procesem se FORJ snažilo přetvořit odborové svazy. V polovině roku to bylo úspěšně provedeno založením Občanského Svazu Stavebních Dělníků (UOCC) a Svazu Textilních Pracovníků (VOFT). Brutální represe namířené proti stávce v továrně na výrobu vlákna Corcavado a zboření hotelu New York 7. července, které způsobilo smrt několika desítek dělníků, vedly ke konci trpělivosti dělníků z Ria. 17. července 1917 rozhodli o začátku stávkové akce. Stávka se rychle rozšířila do většiny podniků, zvětšujíc sílu odborů, jejichž počet od té doby začal značně narůstat.

Rok 1918 začal ve stínu revoluce v Rusku, která přinesla vlnu optimismu a znepokojení mezi uvědomělým proletariátem na celém světě. V lednu založili osvobozenečtí dobrovolníci v Rio de Janieru Anarchistickou alianci, specifickou sociální propagandistickou organizaci. 1. Máj skončil založením Generálního svazu dělníků (UGT), když bylo FORJ rozbito policií po všeobecné stávce.

V dubnu, dva týdny před plánovanou stávkou, se ševci dočkali zkrácení pracovního dne na osm a půl hodiny. Tisk spekuloval na téma „plánované generální stávky“, a policie napadla setkání UGT. 1. května byla vyhlášena výjimečná stávka, a UGT zorganizovala shromáždění v divadle Maison Moderne na Praca Tiradentes. V červnu a červenci stávkovali dělníci nábytkářského průmyslu, kamenolomů, horníci, dokaři a kloboučníci a také několik desítek textilních továren. 3. srpna byla vyhlášena stávka za cílem zlepšení platových podmínek a zkrácení pracovního dne tramvajářům a loďařům. Stávka vyvolala povstání, které skončilo boji obyvatel města Niteroi s bezpečnostními silami v Rua da Conciecao. Několik desítek vojáků se připojilo ke stávkujícím, dva z nich zemřeli. Všechno to mělo vliv na růst očekávání dělníků co se týče přetahování na svou stranu nižších armádních šarží, jak se to dělo v Rusku.

Spolu s nárůstem životních nákladů ve skoro každém průmyslovém městě rostl počet stávek a demonstrací. Znovu se požadovalo vyhlášení generální stávky, což způsobilo větší bdělost ze strany republikánů. V té samé době povstali obyvatelé města Petropolis ve státě Rio a bojovali s policií.

Na konci září se stalo neštěstí, Rio zachvátila epidemie španělské chřipky, což způsobilo smrt tisíců dělníků. Když buržousti a mocní města utekli do hor, daleko od epidemie, policie dělníky zahnala do Výboru boje s epidemií. Do listopadu byla pomalu epidemie pod kontrolou, ale stále umíraly stovky lidí. Blížící se povstání popohnala horečka aktivity. Textilní dělníci odmítly tkalcovská nařízení, noviny se rozepsaly o proletářské revoluci v Německu, konci 1. Světové války a Delfim Morierovi, který měl 15. listopadu zastoupit nemocného prezidenta Rodrigueze Alvese. 18. listopadu tkalci vyhlásili stávku současně v Rio, Niterio, Petropolis, Mage a Santo Alexio. Kovodělníci a stavební dělníci se k nim připojili. Odpoledne se stávkující odebrali na Campo de Sao Cristorao. Policie přikázala rozchod a snažila se zatknout několik osob. Dělníci ale odpověděli výstřely. Na stranu komisariátu letěly dvě bomby a dav napadl budovy. Krátce na to intervenovalo vojsko s cílem vyčištění komisariátu a zastrašení dělníků, kteří se snažili zmocnit armádního arzenálu. Boje se rozšířily do ulic, a armáda se snažila rebelanty rozprášit za použití kavalerie. Edgar Rodrigues ve své knize z roku 1972, v níž uváděl vzpomínky dobrovolníků, tvrdí, že dělníci, kteří se dozvěděli o tom, že povstání bylo vyzrazeno, to drželi v tajnosti. Někteří věděli o tom, že bylo shora odsouzeno k porážce.

Lest spočívala v přeběhnutí vojáků na stranu rebelie a naplánovaná byla již měsíc před povstáním. Podrobnosti plánů byly známé armádě i policii. Jeden z oficírů, poručík Jorge Elias Ajus proniknul do hnutí a infiltroval ho, účastnil se všech jednání a dokonce byl jedním z těch, kteří přijímali rozhodnutí o militární strategii rebelie. Plán se zakládal na tom, že po obsazení zbrojních skladů a získání zbraní, by měli dělníci a vzbouření vojáci napadnout centrum města, prefekturu, sídla policie a budovy policejní brigády. V tu samou dobu měli dělníci z jižní zóny napadnout Palcio de Cotete a komoru deputovaných, kde mělo být vyhlášeno svolání Rady dělníků a vojáků.

V podvečer 18. listopadu byli všichni lídři hnutí, snad 200 milicionářů a anarchistů, dělníků a „podezřelých“, zatčeni. U brány fabriky policie zabila tkalce Manuela Martinuse a zranila jiného, který po několika dnech zemřel. Pohřebního průvodu, i přesto, že byl zakázán, se účastnilo několik stovek dělníků. I přes brutální represe tkalci, kovodělníci a stavební dělníci pokračovali ve stávce ještě více než dva následující týdny. 20. listopadu se represím podařilo zavést zákaz existence odborů. 22. listopadu byla z rozkazu federální vlády rozpuštěna UGT.

Povstání roku 1918 nebylo pouze malou příhodou s nevelkými následky, byla to snaha dělníků zapůsobit na své osvobození, bázovala na jejich přesvědčení v boji, zorganizování. Byl to také výraz touhy po sociální revoluci, která se měla stát skutečností. Nejlepším holdem, který můžeme složit brazilským bojovníkům je náš boj o udržení plamene, který nám osvítí cestu k beztřídní, od vykořisťování osvobozené společnosti, v nímž nebude místo pro stát a dominanci.


<< powrót